Valašské právo a valašský vojvoda
Až do konce 18. století byl život na horských salaších usměrňován tzv. valašským právem. Na Rožnovsku se jím řídili všichni chovatelé valašského dobytka, kteří se podíleli na salašnickém hospodaření, nájemci javořin, zvaní vrchaři a samozřejmě bačové a pastevci na salaši. Na vymáhání a dodržování tohoto práva dohlížel valašský vojvoda, Valašská hromada a Valašský soud. Hlavním činitelem byl vojvoda. Na moravském a slezském území se s ním setkáváme na panství vsetínském, rožnovském, hukvaldském, frýdeckém a těšínském. Všechny leží při slovenské hranici. Prvním známým vojvodou na Rožnovsku, který znal dobře valašské právo, byl Valach jménem Hrkodaj. Ten přišel se svým stádem ze Slovenska a byl dosti majetný. Usadil se ve Viganticích, potom v Tylovicích a nakonec v Rožnově, kde zastával také úřad purkmistra. Bylo to po r. 1570, kdy Jan Hrkodaj koupil v Rožnově grunt a stal se rožnovským občanem. Po třicetileté válce zastávala úřad valašského vojvody rodina Fiurova, po něm Koláčkova z Horní Bečvy. V 18. století přešel úřad valašského vojvody na rodinu Kramolišovu do Rožnova, kde zůstal až do zániku tohoto práva. Vojvoda byl volen valašským shromážděním a hájil také jejich zájmy při jednání s vrchností, která však k jeho svolení dávala souhlas. Vojvoda měl větší pravomoc než rychtář-fojt. Od vrchnosti měl povinnost dohlížet na dobrý stav lesa blízko javořin, aby Valaši nepásli v mladé lesní kultuře, zbytečně nekáceli stromy nebo rozšiřovali javořiny vypalováním lesa. Kolem svátku sv. Jana vybíral vojvoda valašskou daň. Dohlížel často na řádný chov salašnického hospodaření. Mléčný užitek ze salaše – sýr, máslo a žinčice - se rozděloval podle počtu a dojivosti ovcí a každý „míšaník“ (hospodář, který měl ovce na salaši) tak dostal na dojnou ovci určitou váhu sýra. Zbytek zůstal nájemci javořiny (vrchaři) na zaplacení nájmu, platu bačovi, hoňákovi a valachům. Někde pronajal vrchař celou javořinu bačovi (celý mléčný užitek), který mu zaplatil smluveným množstvím sýra. Bača musel také zaplatit hoňákovi a valachům. Tak tomu bylo na rožnovských salaších před 190 roky. Všechny organizační záležitosti a stížnosti byly projednány na jarní a podzimní valašské hromadě, kterou rožnovští vojvodové vždy svolali na hutiský šenk. Na jarní hromadě, před kterou byla sloužena mše sv. za ochranu salaší, se zapisovaly počty ovcí, které byly rozděleny na určené javořiny. Byl dohodnut týden výhonu ovcí na salaš Obyčejně to bylo začátkem května nebo po první květnové neděli. Na podzimní schůzi koncem listopadu se řešily všechny stížnosti. Komu se nelíbil výrok valašského soudu (valašský vojvoda měl svůj výbor, jehož členové byli pod přísahou „přísežní“), obrátil se potom na vrchnost, kde padlo konečné rozhodnutí. Valašské právo zaniklo kolem r. 1780 a také úřad valašského vojvody.